Jiří Fousek: Ta skutečná revoluce nás teprve čeká

JIŘÍ FOUSEK: TA SKUTEČNÁ REVOLUCE NÁS TEPRVE ČEKÁ Pátým rokem vede projekční kancelář Obermyer Helika, která je součástí mezinárodní skupiny Obermeyer. V jejím portfoliu, kam se řadí plejáda úctyhodných staveb, od Sazka Arény, přes budovu ČNB, přední obchodní centra, nemocnice až po logistické haly, se přitom stále zřetelněji otiskává technologie 3D a BIM. Jak bude podle Jiřího Fouska vypadat budoucnost stavebnictví? “Pandemie vývoj akceleruje, otázka je, zda budou mít k jeho naplnění odvahu také investoři,” říká. V technologii BIM se považujete za lídra na českém trhu. Vděčíte za to progresivitě zahraniční matky? Samozřejmě také, mezinárodní společnosti k tomu inklinují víc. I u nás majitel rozhodl, že budeme čistě BIM společnost. Nicméně si troufnu říct, že Česko je v této oblasti relativně daleko a nemyslím si, že bychom třeba ve srovnání s Německem byli pozadu. Ale pozor, BIM se často zaměňuje s 3D projektováním, které funguje perfektně, zatímco BIM - a teď budu kacíř - potřebuje ještě dopilovat a vyjasnit, co je smysluplné a co je potřeba upravit a to i s ohledem mezinárodní požadavky. Na tom už Česko pracuje, podílí se na vývoji mezinárodního klasifikačního systému. Je pravda, že Česká agentura pro standardizaci, která funguje pod ministerstvem obchodu a průmyslu, to pojala velmi progresivně. Snaží se napojit na mezinárodní sdružení a vzájemně to provázat. Což je důležité, protože malá, desetimilionová republika uprostřed Evropy přece jen potřebuje, aby byly standardy aspoň částečně stejné a bylo možné pracovat kdekoli v Evropě. Česko je tedy omezeno systémem, který není kompatibilní s ostatními? Častokrát ano. Je to ale složitější, v principu nejsou v tuto chvíli systémy příliš kompatibilní mezi státy obecně. V globálu je cílem, aby třeba za 20 až 30 let mohl projektant projektovat kamkoli v reálném čase. Jak to funguje teď? Zatím se vždy musí spojit s nějakým lokálním projektantem. Proto třeba architekti mají výhodu, že mohou designovat mezinárodně, zatímco jako projektant se dostanete do džungle norem, předpisů a zvyklostí, kde se bez lokální znalosti neobejdete. Platí to všude? Přece jen můžete srovnávat - máte za sebou mezinárodní projekty v Dubaji, Německu, Iránu nebo Moskvě. V různých částech světa to funguje různě. Třeba v Dubaji, kde se projektuje v amerických normách, je standardizace daná, a díky tomu tam panuje velmi mezinárodní konkureční prostředí. Jiným případem je Moskva, Česko nebo Německo, kde jsou systémy velmi rozdílné. Tam jsme se snažili prodat míru expertízy, která v daných oblastech nebyla, ale většinou jsme stejně musela spolupracovat i s lokálním projektantem, který naše návrhy v BIM “přeložil” do místních norem a předpisů. Jak tyto technologie fungují? 3D projektování je konstruování ve 3D virtuálním prostoru. Je to zcela jiná filozofie než projektování ve 2D a přetransformovat se není úplně lehké. U BIM někdy mluvíme o takzvaném 5D, protože technologie k jednotlivým prvkům projektu, jakým je třeba “cihla”, zadává ještě další informace, včetně ceny a časových údajů, například životnosti, termínu pro garanční prohlídky a podobně. Díky tomu s vámi model dokáže komunikovat a pokud je správně nastaven, vede k úsporám  a lepšímu plánování. Šetří i lidskou sílu? Tento efekt vidíme hlavně v pokročilejších zemích typu Velké Británie, která BIM využívá pro správu veřejných budov. Zatímco dřív hlídal výměnu žárovek nebo termíny pro revize člověk podle papírů, teď to dělá systém. Nebo jiný příklad. Naše firma, respektive německá pobočka, se podílela na stavbě přehradní hráze v Norsku, kde v podstatě nebyli žádní pracovníci. Jednoduše něco vyprojektujete ve 3D, pošlete v online podobě na stavbu, kde tento model převezme stroj a podle něj vše postaví. Blíží se tedy budoucnost, kdy se stavebnictví obejde bez lidi? Určitě budou potřeba v přípravě, projekci. Nejsem zas takový optimista, abych si myslel, že v příštích dvaceti letech zmizí dělníci ze stavby. Nicméně se budou profilovat do kvalifikovanějších profesí. Ta revoluce nás teprve čeká, zatím se jede na přísunu levné pracovní síly, která jednou ustane. Navíc potřebujeme stále kvalifikovanější dělníky, zejména v oboru technického zařízení. Podle mě to bude tak, že se lidi přesunou do fabrik na jemnější práce, třeba výrobu prefabrikovaných koupelen, které se poté převezou na stavbu a jeřábem zasadí na místo. A hrubé stavební práce budou dělat stroje.   Dobří projektanti se v téhle vizi asi uživí, jak snadné je ale získat? V projekci je problém, že 3D projektanti jsou v podstatě “ajťáci”. Jejich obory se tak přiblížily, že máme dokonce případy, kdy někteří zaměstnanci odcházejí k velkým hollywoodským společnostem vytvářet virtuální animace. Snažíme se je proto lákat na projekty, které děláme. Peníze jsou důležité, ale ti nejlepší nejsou motivovatelní penězi. Motivuje je práce, možnost dělat špičkové projekty se špičkovým týmem za pomoci špičkových technologií. Kromě toho se snažíme, aby firma fungovala trochu na osobní bázi, koneckonců jsme “rodinná” firma. Kdysi jste řekl, že není dobré míchat v jedné firmě architekty a projektanty. Přizpůsobíte tomu situaci i v Obermeyer Helika? Ve firmě to změnit nechci, máme v Praze asi 100 zaměstnanců, z toho čistých architektů zůstalo jen šest. Což bylo důsledkem odštěpení architektonické divize ještě před mým příchodem. Ale za tím názorem si stojím. Během své praxe, kdy jsem vyzkoušel různá odvětví real estate, od investičního poradenství, přes development, asset management až po své začátky jako stavbyvedoucí, jsem zjistil jednu věc. Dobrých architektů je v Česku relativně dost, zatímco dobrých projekčních společností, zejména těch větších, které zvládnou větší stavby a investiční celky, tolik není. A přišlo mi jako dobrý byznysový nápad jít tímto směrem a spíš než architektonické know-how prohlubovat to projekční. Co to přináší? Takový systém funguje třeba v Japonsku, kde je spousta malých architektonických kanceláří a jen několik velkých projekčních, na které se všichni obrací. Architektům zůstává velká flexibilita a svoboda, a zároveň je tu záruka know-how a odbornosti velkých firem. Vnímám to v poslední době i v Česku, kde se mnohé architektonické kanceláře zbavují svých projekčních částí a spíše se obrací na firmy našeho typu. Jak to u vás vypadá v praxi? Uvedu příklad Centra Chodov, kde byl vybrán zahraniční architekt, britské architektonické studio Benoy. Oni vytvoří koncept, zatímco my s nimi konzultujeme, co je v Česku možné a realizovatelné. A potom projekt přebíráme a projektujeme podle českých předpisů, zatímco oni si hlídají estetiku a vyznění stavby. Přitom plně využijeme 3D projektování a BIM. Podobně to bude probíhat na projektu Savarin, na němž spolupracujeme a kde koncept vytváří hvězdný architekt z Londýna, Thomas Heatherwick. Takto fungujeme nejčastěji, ale samozřejmě si nás najímají i významné české architektonické kanceláře jako CMC Architects nebo Jakub Cigler. Kromě obchodního centra Chodov máte za sebou i projekt Černý Most, podílíte se na rekonstrukci Palladia. Co se v retailu změní vlivem pandemie? Ta diskuse probíhala už před koronavirem, který to teď hodně akceleruje. Jde o přechod na e-commerce a modernizaci konceptů. Obchodní jednotky budou spíš na úrovni show roomů, jako výdejní a prezentační místo. Obchodní centra budou nabízet ještě více zábavy v podobě bazénů, mořských akvárií, gastronomie, ale i hotelů nebo kosmetickou medicínu. Pandemie se s ohledem na social distancing dotkne i dalších budov. Jinak se budou stavět nemocnice, které se v Itálii staly ložiskem nákazy, nebo kanceláře, kdy se místo open space začnou preferovat menší prostory s nižším rizikem přenosu nemocí. A co ekonomické dopady na české stavebnictví? To má letos klesnout podle prognózy o dvě procenta. Myslím, že tento rok bude skutečně relativně malý útlum, ale rozhodující bude, jak to bude ten příští. Je otázka, jak se na to velcí investoři budou dál dívat, jakou budou mít odvahu, vizi a zda se dopracují k nových koncepcím, které jsem zmínil. Pokud si řeknou, že mají strach a chtějí počkat, tak na stavebnictví dopadne koronavirus teprve příští rok.   Článek z červencového časopisu Estate, Estate na Facebooku.